Možná je to tím, že jsem čekala podobný nervák do posledních minut, jako zažívám u každé knížky, kterou jsem četla ať už od Nesba nebo Larssona. Proto jsem z odhalení vraha v půlce filmu nebyla až tak odvázná…U pana konstábla mi zase chybělo charisma a to i přesto,že pominu tu krásnou zásadní chybu, že běží přímo do rány po hlavní cestě k domu…(proč musí být policisté vždycky trochu hloupí…) Co se týče pana hypnotizéra osobně, ten měl svoje silný chvilky, ale hypnotizoval málo…
Pokud to shrnu, měl film pár silných okamžiků, ale podruhé bych na něj už asi nešla…
Nevím, jak je to s knížkou, jestli je lepší, než film – což bývá u mě celkem tradicí. Vlastní fantazie člověka je nekonečná. Ale vím, že jsem sama sebe trochu odradila ji shánět…
*použit obrázek z Neoluxor.cz
FotoTerárium 