Jako malá jsem toužila být slavná, třeba tanečnice…
Vzhledem k tomu, že bych už teď byla v důchodu, nebo těsně před ním, tak by to kariéra nebyla příliš závratná… 🙂 (pokud bych na to ovšem měla talent)
Když se člověk pohybuje po umělecké škole a přitom ho nenavštívila kmotřička hudebnice nebo tanečnice, má občas pocit, jako by se ocitl v jiného světě… Chodím si po chodbách paláce, kde se za jednotlivými dveřmi ozývají libozvučné nebo nelibozvučné zvuky (člověk jako já to těžko rozezná, pokud to opravdu není vyloženě uširvoucí)…
Nedávno se mi naskytla příležitost nahlédnout za oponu tance. V rámci připravované propagační strategie mě kolegyně vzala s sebou na prohlídku tanečních prostor, abych mohla vyfotit materiál vhodný k vytvoření letáků, plakátů a dalších propagačních materiálů. Když člověk potkává po chodbách „hastroše“ (a to myslím naprosto v dobrém) s vytahanými tričky , legínami a tlustými ponožkami, jejichž chůze připomíná spíš levitaci nad zemí, ví, že jsme na správném místě. 🙂 Pohybovat se mezi umělci, ať už začínajícími nebo v plném rozpuku, je vážně zvláštní pocit.
Těžko to popsat… Ten pocit, když se před vámi otevřou dveře baletního sálu, nebo ten pocit, když se bosou nohou dotknete podlahy a kráčíte napříč sálem kolem zrcadlové stěny… Jako by kolem vás vířil duch všech, kteří tu kdy tančili, jako by samotný sál tančil a dovolil vám být na chvíli jeho součástí… Aspoň na mě to takhle působilo…
Dovedu si představit situaci, kdy by měl člověk možnost tam vlézt večer, kdy tam už na nikoho nenarazí, se položí na podlahu a vnímá jen atmosféru toho místa… myslím, že něco lepšího by člověk těžko našel 🙂
Těžko to popsat… Ten pocit, když se před vámi otevřou dveře baletního sálu, nebo ten pocit, když se bosou nohou dotknete podlahy a kráčíte napříč sálem kolem zrcadlové stěny… Jako by kolem vás vířil duch všech, kteří tu kdy tančili, jako by samotný sál tančil a dovolil vám být na chvíli jeho součástí… Aspoň na mě to takhle působilo…
Dovedu si představit situaci, kdy by měl člověk možnost tam vlézt večer, kdy tam už na nikoho nenarazí, se položí na podlahu a vnímá jen atmosféru toho místa… myslím, že něco lepšího by člověk těžko našel 🙂
Moje konečná myšlenka (pokud v tomto Plku nějakou najdete), je, že místa jako tohle k nám dokážou mluvit beze slov. A občas je dobré zastavit se a poslechnout si, co nám sdělují… (a nemyslete si o mě, že jsem blázen)…
FotoTerárium 
Naprosto s Tebou souhlasím mě to taky vždycky fascinuje taková místa, podobně jako koncertní sály
To se mi líbíTo se mi líbí