Recenze

Nemám žádné jméno…

Vydavatel: Fragment
Rok vydání: 2012
Počet stran: 95
ISBN: 978-80-253-1418-0

Patnáctiny – to je věk. Většina lidí dostane nějaký významnější dárek… Co takhle povolání do transportu? Pokud jste Žid nebo člověk smíšené krve a je rok 1943, nemáte moc na vybranou. Malá Dagmar je přesně v té situaci. Její jméno na malém kusu papíru svědčí o tom, že její budoucnost je nejistá… Sama ve směsici dalších vystrašených lidí, kteří jedou do neznáma, bez rodiny, přátel, jen s batohem v náručí…

Terezín je malý svět uvnitř světa velkého. Je plný krutosti, špíny a hladu… Přesto má i světlé stránky – přátelství, pomoc mezi vězni, aspoň malá dávka solidárnosti…

Příběh psaný rukou patnáctileté slečny, která kromě hrůz tábora prožívá strasti dospívání – lásku, žárlivost, zvědavost… Snaží se vyrovnat s tím, že musela opustit všechny své blízké, zároveň potkává nové známé, které ji dříve či později musí též opustit – Terezín jako „mrtvé město“ je pouze přestupní stanicí do opravdového pekla… Někteří ani tak „daleko“ nedospějí… Z malého děvčátka se tak stává předčasně dospělá žena, která si dokáže života vážit o to víc. 


Jako každá válka musí i tato skončit. Pro Dagmar naštěstí šťastně a vrací se domů vstříc své nové dlouhé budoucnosti…

Příběh Dagmar Hilarové je velmi lidský. O to víc, že je kromě dobové hrůzy prošpikován tak neuvěřitelně „normálními“ okamžiky, kdy se sami sebe ptáte, zda je to vůbec možné. Navíc je doplněn Dagmařinými básněmi psanými v Terezíně a fotografiemi, které dotváří celkový autentický dojem. Smutné je, že stejně jako její osud, je pošmournou melancholií a nespravedlností doprovázen také osud této knihy.

Kniha byla poprvé vydána v Holandsku autorkou Miep Diekmannovou v roce 1980. Dagmar Hilarová neměla práva ke knize a nebyla uznána jako spoluautorka. Probíhaly nesčetné boje, které nakonec Dagmar vzdala. Její syn Evžen Hilar se pokusil tuto nespravedlnost napravit a tak se kniha „Nemám žádné jméno“ konečně dočkala svého vydání v České republice.


Knihu „Nemám žádné jméno“ rozhodně doporučuji. Je to sice útlá kniha, která Vám ale svou štíhlost vynahradí svým obsahem a celkovým zpracováním.



Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji koupit ZDE.
Ukázku z knihy si můžete přečíst TADY.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Fragment.

2 komentáře: „Nemám žádné jméno…“

Napsat komentář