Duchové kam se podíváte?

*

Po příjezdu k tetě Mary Shelley zjišťuje, že Stephen ve válce zemřel a jeho podivný nesnesitelný bratr využívá zármutku pozůstalých a fotografuje duchy. Pro vědecky založenou Mary Shelley hotový nesmysl. Ztráta Stephena, stesk po rodičích a strach z všudypřítomné chřipky ji zavede přímo do cesty blesku a umírá… Nebo taky ne… 

Možná má tolik životů jako kočka, každopádně když se znovu ocitne mezi živými, není to bez následků – jako by cítila emoce… A co ten divný štiplavý nával energie, ke kterému se otáčí kompas? Že by duchové opravdu existovali? Mluví k ní Stephen?

~ Pokud máte rádi duchařinu, tak je to příběh přesně pro Vás. Napjatá atmosféra 1. světové války, kdy všude po Americe visí náborové plakáty, jako by narukování do války byla super výhra, nemožnost vyjádřit se k její nesmyslnosti a chřipka, která kosí davy a bojíte se každého zakašlání a utření nosu, přesně koresponduje s narůstajícím zoufalstvím a zároveň nadějí lidí, že ještě jednou mohou spatřit své nebohé zemřelé příbuzné, ať se to zdá jakkoliv nesmyslné. ~

~ Kniha proto možná může vyvolávat trochu pochmurnější náladu, ale houževnatost, statečnost a oddanost Mary Shelley Vám to  alespoň částečně vykompenzuje. Budete se příjemně bát a nebudete mít dost, dokud se nedostanete až na konec. ~

~ Příběh je napínavý, má dobře promyšlenou zápletku, jejíž rozuzlení Váš možná překvapí (pokud máte stejně jako já rádi příběhy, kde hned od poloviny nevíte, kdo je „vrah“ :)) a má atmosféru, která Vás pohltí. ~