Některé příběhy dokážou být velmi sugestivní. Příběhy, které „píše sám život“ o to víc. Když se ve dvaceti rozhodnete využít příležitosti a odjedete do ciziny načerpat zkušenosti, pravděpodobně nepředpokládáte, že se ocitnete ve vězení jen s malou vidinou toho, že se dostanete ven. Amanda Knox podává svou výpověď o několikaletém boji za svou nevinu.

Kniha Čekám, až mě vyslechnete je výsledkem utrpení a téměř beznadějné snahy o pochopení a důvěru soudního aparátu, který v rámci monstrprocesu obvinil tehdy dvacetiletou Amandu Knoxovou z brutální vraždy. To, co tehdy dokázala vyvolat média i samotná policie je doslova zarážející ukázka arogance a totální absence presumpce neviny.

Amanda se rozhodla knihu vypadat až několik let poté, co se dostala z vězení. Vracet se zpět do té doby muselo být velmi náročné a stresující. Prožít znovu každý den zmatku, beznaděje a nesmyslného příkoří. Protože už je ale kniha psaná s nadhledem, působí celý příběh uceleně. I po takové době ale vyvolává velmi silné emoce.

Amanda se vrací před osudný okamžik vraždy své spolubydlící a snaží se podat ucelený pohled na celou situaci. Pohnutky jejího rozhodování, myšlenkové pochody, které tomu předchází i uznání vlastního pochybení. Kniha je doplněna autentickými fotografiemi, který napomáhají příběhu k jeho opravdovosti.

Tím, že Amanda pouští čtenáře do svých myšlenek, je kniha o to víc sugestivnější, než kdyby ji psal nezaujatý autor. Při čtení jednotlivých úseků z jejího vyprávění je také znát její osobní vývoj. Do Itálie přijela jako mladá nezkušená studentka, po propuštění z vězení odjížděla jako vyspělá žena, která za sebe umí bojovat.

Příběh u nás příliš čtenářů nepoznalo, což je opravdu škoda. Když pominu „zajímavost“ příběhu samotného, pak i zpracování knihy je velmi zdařilé. Zvlášť pokud vezmu v úvahu, že sama autorka spisovatelkou není. Velmi často je čtenář svědkem vnitřního zhroucení, vypětí i silných emocí. Vše je podáváno střízlivě, přesto však velmi silně působí.

Kniha se čte velmi dobře. Je postavena především na vnitřním monologu autorky. Příliš dialogů tam nenajdete. Některé pasáže se opakují. Vše ale dává v příběhu jasný smysl a není tam nic, co by tam nepatřilo nebo bylo navíc.

Čekám, až mě vyslechnete je velmi silný příběh boje za spravedlnost, který rozhodně stojí za to si přečíst.