Asi jsem za poslední dobu nenarazila na knihu, jejíž název nemá absolutně nic společného s obsahem. Nicméně každý knihomil by určitě souhlasil. A možná i sama hlavní hrdinka, kdyby osud nerozhodl jinak. Psychologicky laděný příběh říznutý romantikou…
Rychlý start, zápletka a následky… Příběh ve zkratce, dalo by se říct. Pravdou je, že čtenář, který otevře knihu a začte se do první stránky, těžko odhaduje, kam bude příběh směřovat, ale hned zjistí, že s kávou nebo knihami bude mít společného jen pramálo.
Celá koncepce příběhu dost připomíná P.S.: Miluji tě. Není sice stejný, ani tak promyšlený, ale základní konstrukcí se mu hodně podobá. Hrdinka cloumaná emocemi a především katarze jsou původní a celistvé, pojaté po svém. Jen je škoda, že právě ona katarze je pojata velmi zrychleně. Jako by si autorka uvědomila, že už moc stránek nezbývá, tak šup, ať je to tam.
To samé asi platí v případě tajemného muže, který hlavní hrdince vstoupí do života. Koncept je zajímavý, ale především v náznacích. Vůbec by nevadilo, kdyby jeho charakter rozvedla víc.
Co se stylu autorky týče, odpovídá tematice. Příběh není přeslazený, ani přecpaný slovní vatou. Vzhledem k rozsahu je to tak akorát. Jako krátký vhled do osobní tragédie, ze které zprvu není úniku, ale možná to není tak úplně pravda. Emoce jsou servírovány vcelku střízlivě. Ač je jich mnoho. I tím je kniha vcelku sympatická. Není to ubrečená knihonovelka, která čtenáře utrápí.
Za mě příjemná kniha, která ničím neuráží. Může být vhodná každého čtenáře, který sám prochází složitou situací a potřebuje získat nadhled. A zároveň pro každého, kdo má rád vidinu dobrých konců. 🙂
Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Motto a společnosti Albatros Média.
Napsala Agnes Martin-Lugand – Z francouzského originálu Les gens heureux lisent et boivent du café přeložila Dana Melanová – Vydalo nakladatelství Motto v roce 2016 – 224 stran – ISBN 978-80-267-0576-5
FotoTerárium 