V březnu vyšla ve Francii kniha Michella Bussiho, která vyvolala nadšení nejen mezi čtenáři, ale i kritici zajásali. Vážka je dnes již přeložena do 26 světových jazyků a slaví úspěch i u nás. Thriller, trochu nezvykle pojatý, který čtenáře napne až do poslední chvíle. Jak se vypořádat s 18 let starou záhadou, která nemá řešení?
V roce 1980 se na hranici mezi Francií a Švýcarskem zřítí letadlo. Nikdo neví, co se vlastně stalo. Všichni cestující jsou na místě mrtví… Jen jeden pasažér přežil – malé tříměsíční miminko. Je to obrovské štěstí, že bylo ušetřeno. Jenomže komu patří, když oba jeho rodiče zemřeli a jejich příbuzní miminko ještě neviděli? Na palubě totiž byly malé holčičky dvě a shodou okolností také stejně staré. Která rodina miminko získá? A je tohle vlastně vítězství?
Děj knihy začíná o 18 let později, kdy soukromý detektiv láme hůl. 18 let pátrání a 18 let beznaděje. Dvě znepřátelené rodiny, které chtějí věřit, že je holčička jejich. Do rukou teď už dospělé Lylie se dostává deník se všemi indiciemi a roztáčí se kolotoč podivných událostí, které se stupňují až k děsivému rozuzlení. Kdo tedy vlastně doopravdy je?
První věc, co mě ohledně knihy napadne, že mě autor neskutečně rozčiloval tím, jak mě pořád napínal. Jednotlivé indicie předkládal lišácky, vždycky něco nakousl a až o hodně stránek dál prozradil, jak příběh pokračoval. Dobře zpracované je propojení jednotlivých linií příběhu. Vidíme ho totiž z pohledu detektiva a je doplněno „autentickými“ vzpomínkami jednotlivých protagonistů. Tomu odpovídá i autorův styl – deníkové zápisy jsou v 1. osobě a samotný děj pak v osobě 3.
Jednotlivé postavy jsou trochu ploché. Chyběl mi hlubší vhled do jejich nitra. Ačkoliv jsem si dokázala představit, co asi cítí, nedokázala jsem se skrz slova úplně vžít do jejich situace a prožít je. Napětí se skrylo za zvědavost, prostě jsem musela zjistit, co se stalo a kým vlastně ono děvče doopravdy je. Určité pasáže byly překvapující, jako by tam ani nepatřily (podivné události prostě v danou chvíli nedávaly smysl). Jenomže potom, co jsem se postupně dostávala k závěru knihy a získávala odpovědi na milion položených otázek jsem musela uznat, že mě autor přece jen dostal. Ačkoliv jsem tušila, že bude někde háček, závěr byl strhující a knihu jsem zavírala s pocitem, že to prostě sedlo.
Kniha má prvky detektivky, ale není to nic, co by se dalo vyzdvihnout. Spíš samotná konstrukce příběhu a zápletka jako taková – to už je jiné kafe. V některých pasážích se mi zdálo, že se děj trochu courá a zbytečně napíná, ale závěr mi to hravě vynahradil. Chybějící psychologická část byla zase tak trochu vynahrazena postoji jednotlivých postav. Člověk měl alespoň představu o tom, co se jim honí hlavou.
Michell Bussi předkládá čtenáři knihu plnou otázek, náznaků a indicií, z kterých si může složit svou vlastní teorii. Prostoru je k tomu určitě víc než dost.
A jestli se potvrdí vaše teorie, to už budete muset zjistit sami. 🙂
Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Motto a společnosti Albatros Média.
Napsal Michell Bussi – Z francouzského originálu Un avion sans elle přeložila Miluše Krejčová – Vydalo nakladatelství Motto v březnu 2016 – 424 stran – ISBN 978-80-267-0511-6
FotoTerárium 