Hausfrau vypráví příběh krásné ženy z Ameriky, která sice zdánlivě má vše, co by chtít mohla, ale šťastná rozhodně není. Jill Alexander Essbaum svým prvním literárním počinem vzbudila pořádný rozruch a není divu, že o něj stálo nejedno nakladatelství. Velmi syrově podané neštěstí znuděné paničky se čtenářům dostane pod kůži.
Hausfrau neboli žena v domácnosti, hospodyně. Těžko by se hledal trefnější název. Osmatřicetiletá Anna se z Ameriky se přestěhovala do Švýcarska, vdala se a porodila tři děti. Její muž je bankéř, vydělává peníze a Anna si může dovolit kupovat ty nejluxusnější kousky oblečení. A přece… Kdybyste se jí zeptali, jestli je šťastná, její odpověď by kladná nebyla.
Útěchu před banalitou všedního dne hledá v náruči mužů a bez výčitek se pak vrací zpět do svého sterilního rodinného života. Učí se německy, chodí na psychoanalýzu, snaží se začlenit. Apatie je ale tak silná, že ji nezajímá nic jiného, než ona sama a její vlastní uspokojení. Jenomže přesně jak praví jedno české přísloví – tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…
Číst Hausfrau chce trpělivost. Není to zrovna jednoduchá kniha, kterou by člověk louskal před spaním. Ačkoliv se styl Jill A. Essbaumové ze začátku jeví dost banálně a neurčitě, ve chvíli, kdy se dostanete pod povrch, drží vás v zajetí. Kniha na mě měla velmi zvláštní účinek. Ze začátku se zdálo, že jde o trochu zmatený popis života Anny, která se chová jako „spratek“. Chvíli trvalo, než jsem se do knihy opravdu začetla.
Příběh má několik linií, kdy se Anna vrací k některým zlomovým událostem, sedí na psychoanalýze s psychiatričkou a prokládá to výukou němčiny. Co se na začátku jeví jako podivný chaos myšlenek bez hlubšího smyslu, se v průběhu čtení proměnilo ve velmi silný příběh, který má sice hrubou skořápku a dostat se pod ní chvíli trvá, ale když tomu člověk přijde na kloub, objeví skvěle propracované dílo, ze kterého mrazí.
Pod absurdně naivní a silně egocentrickou vrstvou Annina vyprávění se skrývá hluboký a smutný příběh, který popisuje prázdnotu člověka, který nevidí východisko z vlastní situace. Styl autorky je jedním slovem syrový. Bez obalu popisuje sexuální scény i emoce a myšlenky hlavní hrdinky. Celkově působí odtažitě. Myslím ale, že je to účel, protože díky tomu jsem měla pocit, že mě příběh stahuje jako kobra. Velmi pomalu dávkované tísnivé napětí, které vyvolává pocity nejistoty a melancholie.
Hlavní hrdinka je rozporuplná. Těžko ve čtenáři vyvolá cokoliv jiného než dávku odsouzení a možná i nepochopení. Je velmi těžko uchopitelná, ačkoliv jsem s ní strávila 256 stran. Na druhou stranu ale musím uznat, že si s ní autorka vyhrála. Velmi zajímavé je proložení příběhu výukou němčiny, filosofickými a jinými teoriemi.
Vzhledem k povaze příběhu bych řekla, že by čtenářská základna měla být věkově blízká hlavní hrdince. Nejsem si jistá, jestli ji mladší ročníky dokážou pojmout v celé šíři a hloubce. Rozhodně to není lehká četba, kterou si zkrátíte dlouhý večer. Na druhou stranu je to ale kniha, která si rozhodně zaslouží pozornost.
Za recenzní výtisk moc děkuji knihkupectví Neoluxor.
Napsala Jill Alexander Essbaum ~ Přeložila Milena Pellarová ~ Vydalo nakladatelství Ikar v červnu 2016 ~ 256 stran ~ ISBN 978-80-249-3128-9
FotoTerárium 