Vynořit se nad hladinu je někdy fuška…

Když je člověku sedmnáct, řeší většinou maturitní ples, kluky a přihlášky na vysokou. Málokdo řeší nepřítomnost obou rodičů, starost o téměř desetiletou sestru a platbu složenek. Sedmnáctiletá Lucille je v podstatě superhrdinka běžného dne. A že je to někdy opravdu těžší než chytat a trestat zločince, je jasná věc. Jen si to možná tak často neuvědomujeme. Běsnící světlo je mile napsaná cesta ke štěstí, která pohladí duši malého i velkého čtenáře…

Lucille má v podstatě normální dětství. Tátu, mámu a mladší setřičku Wren. Vše se mění v okamžiku, kdy se otec zhroutí a máma uteče před tíhou svhého života. Možná se ptáte, co se stalo s Lucille a maličkou Wren. A otázka je to více než správná. Zůstaly samy…

Pokud máte oba rodiče a připadají vám trapní, protože se o vás starají, věřte, že jste šťastní a Lucille by vám určitě záviděla. Místo toho se ale musí postarat nejen o sebe, ale také o sestru a domácnost, aniž by se někdo dozvěděl, že jsou doma samy. Jak to ale udělat, když sama chodí do školy, připravuje se na maturitu a je tajně zamilovaná? Trochu chaos na jedno dospívání.

Když se naruší křehkost dětství a dítě předčasně dospěje, něco se zlomí. Přestane důvěřovat ostatním i samo sobě. Estelle Laureová se ponořila do duše předčasně dospělé slečny, která svádí příliš bitev najednou. A opravdu ji nešetřila. Povedlo se jí ale skloubit mile dojemné drama s trochou romantiky a velkým odhodláním zvládnout všechnu zodpovědnost, kterou by měli mít právě dospělí.

Celým příběhem prostupuje síla vlastního odhodlání (přes všechny přešlapy a špatná rozhodnutí) a především síla přátelství. Narazíte na vtip, který se lehce stýká s ironií jednotlivých situací, ale pasuje tam stejně jako bezelstnost desetileté Wren nebo zvědavost postarší učitelky.

Ačkoliv je zápletka poněkud absurdní, jsou to jednotlivé situace a především postavy, které jsou uvěřitelné a dodávají čtenáři naději, že milí lidé, kteří pomohou, stále existují. Přirozenost postav je dána jejich promluvou a charakterem a co se Lucille týče, její vnitřní hlas, pochyby a smíšené pocity přesně odpovídají zmatku, kterým by prošel sedmnáctiletý člověk.

Běsnící světlo je pro mě milým překvapením v literatuře pro dospívající dívky, které má hlubší poselství a přijde mu na chuť i nejeden dospělý.