V mlze všechno ztrácí svůj tvar…

Vyjeli si na výlet všichni tři… Vrátila se ale sama. Jak je to možné? Tajemný ostrov s děsivým jménem, jezero, které halí neproniknutelná mlha. Vítejte ve světe, kde nic s nikdo není tak, jak se na začátku jeví. Psychologický thriller, který doslova brnká o nervy – to je V mlze…

Na začátku to vypadá vcelku nevinně. Rodinka si vyjede na výlet na tajemný ostrov, o kterém existuje nejedna strašidelná historka. Greta zůstává v loďce a nechává Alexe s malou Smillou prozkoumávat ostrov. Když od ní odchází, je to naposledy, co je vidí. Z ostrova se totiž nevrátí… A to je teprve začátek…

Nejdříve jsem měla pocit, že čtu horor ve stylu Záhada Blair Witch – podivný ostrov, ještě podivnější atmosféra a mizející lidé… Ale byl to jen zdánlivý dojem. Stejně jako mlha se příběh pomalu vkrádá do povědomí čtenáře, až ho nakonec zcela pohltí. Co se autorce opravdu povedlo, je kroužení okolo pointy. Tak jako kapka na vodě vytváří čím dál větší kruhy, tak se příběh naopak smršťuje na stále menší a menší kroužky, až se dostanete do jejich středu.

Při čtení jsem měla neustále pocit, že mi někdo stojí v zádech a nečekaně na mě vybafne. V příběhu se totiž spojila nejen severská strohost, ale i propracovaná psychologie, která v je v některých okamžicích tak vyhrocená, že opravdu brnká o nervy. Vše podtrhuje i charakter hlavní hrdinky. Nikdy si nemůžete být jistí, že to, co čtete, se skutečně stalo.

Hlavní postava Grety je také velmi rozporuplná. Většinu doby totiž působila jako vyšinutý blázen. Průběžně přechází od stresu do maniakálního brebentění. Tady musím vyzdvihnout um autorky v tom, že to působí přesvědčivě. Vyjádření směsice zmatku, bolesti, strachu způsobuje až úzkost. Jako by vám někdo kolem krku utahoval igelitový pytlík. Způsob jejího uvažování tak trochu leze na nervy. Nejde ani tak o to, vžít se do ní, ale pochopit „jádro pudla“.

Pointa příběhu je zajímavá především z psychologického hlediska. Láska, oběť, projevy všech emocí – jsou vyhrocené, občas nepochopitelné a nepředvídatelné – jako tomu bývá i v životě. Stejně tak dějovost je v podstatě potlačená. Když pominu běhání po ostrově a sem tam nějaký přesun či příchod dalších postav, jde především o jejich nitro.

Za mě zajímavě pojatý příběh, kterému chvíli trvá, než vás přesvědčí, abyste ho přečetli. Ale pokud jako u mě vyhraje zvědavost, pak vás nezklame.