Jak naivka ke špatnému konci přišla…

Jsou hrdinové knížek, s kterými byste chtěli chodit do školy nebo alespoň kamarádit. Také jsou postavy, kterým byste svěřili život… A pak jsou tu tací, s kterými byste nechtěli jet ani v MHD. To už tak prostě bývá. Kniha Řasnatci je jednou z knih, která ukazuje, koho byste v životě potkat opravdu nechtěli. Naivní hrdinka najde svého prince a ten se ukáže jako ďábel. To ale neznamená, že nemůže být chic s lesklými vlasy a oslnivým šarmem.

Když je člověku 26 let a je už v podstatě dospělý se vším všudy – má vlastní bydlení, práci, osobní život – začne uvažovat o dalším posunu. A dvojnásob to platí na menším městě, kde se všichni znají. Tlak okolí nakonec vítězí (pokud to sama tak nechce). Nebo biologické hodiny… To vyjde nastejno. Tik tak… Tik tak…

Scénář je v podstatě jednoduchý. Dívka se jde bavit a osloví ji sličný muž. Jeho pohled je uhrančivý, jeho chování elegantní, rozhodně ví, co chce a jak toho dosáhnout. Ideální partie… 🙂 Těhotenství je krok číslo 2, to by v tom byl čert, aby to nevyšlo, vždyť čím je člověk živ, když ne láskou? Jaké ale přijde prozření, když se sladká slovíčka nepromění ve skutečnost…

Člověk by řekl, že už by to na jeden příběh mohlo stačit. Autorka ovšem čtenáře přesvědčí o tom, že to je teprve začátek vcelku děsivého vztahu, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet. Tragická komedie nebo komediální tragédie (záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváte) vám může ukázat, jak naprogramovaný může člověk být, aniž by si to uvědomoval. Životní mety jako „úkoly“, které musí splnit děj se co děj nehledě na to, co se kolem děje. A to všudypřítomné „co by tomu řekli ostatní„…

Hlavní hrdinka je naivní a jednoduchá. To se bohužel jinak nazvat nedá. Nejde jí upřít jistou dávku odhodlání a houževnatosti. Ale v mnoha okamžicích naprosto nesnesitelná. Málokdy se stane, že bych při čtení knížky v duchu prosila hrdinku, aby se probrala nebo se modlila, aby jí na hlavu spadla cihla v domnění, že jí to pomůže.

Pravdou je, že je příběh napsaný živě, je plný dialogů, které vás vtáhnou, situací, které dokáže čtenář očekávat, ale také dost peprných okamžiků (a to se při čtení fakt nečervenám), které zase až tak předvídatelné nejsou. Čte se lehce, je příjemně přímočarý. Záleží ale dost na tom, který čtenář se pustí do čtení. Vlastní zkušenosti s podobnými situacemi mohou značně ovlivnit pohled na knihu. Dovedu si představit, že v knize někdo najde útěchu, někdo porozumění. Subjektivně ale musím říct, že pro mě byla trochu utrpením, protože jsem si v duchu od první kapitoly říkala, že to prostě není možné. I když je dneska možné naprosto cokoliv.

Trochu mi to připomíná Přezrálé moruše od Jany Klimečkové, jen ze současnosti. Věřím i tak, že si své čtenářky najde.