Jeden velký dům, v něm spousta pokojů a v nich spousta maličkých lidí. Jako snový domeček pro panenky dá se říct. Jeden takový opravdu stojí, má 132 pokojů, jeho obyvatelé jsou jen „nájemníci“, ale jsou tu lidé, které nikdo nevidí, ani nezná a přitom jsou nejdůležitější „součástí“ domu… Bílého domu.
Napadlo vás někdy, jak to funguje v Bílém domě? Nejspíš víte, kdo tam zrovna žije, ale těžko byste přišli na jméno jedinému člověku, který stojí na pokraji dějin a přitom by to bez něj vůbec nešlo. Zaměstnanci Bílého domu jsou jako švýcarské hodinky. Mnohdy z generace na generaci slouží několika administrativám, nehledě na politické nebo osobní názory. Jsou to lidé, kteří vědí to, za co by bulvár platil zlatem. A přece mlčí…
Alespoň po dobu trvání pracovního poměru. Ve svých pamětech se ale často vrací k té nejvýznamnější části, která ovlivňovala celý jejich tehdejší život. Pracovat v tom domě je otázka cti a prestiže. A nikdo z nich to nebere jinak. Bílý dům stojí již přes 200 let, přečkal 44 osobitých prezidentů, sem tam nějaký požár a renovace, ale jeho zaměstnanci mu dali život a duši a to platí stále.
Možná čekáte knihu plnou drbů a pořádných pikantností ze života prvních rodin. Ono se to dost nabízí, pravda. Ale nečekejte obdobu Blesku a podobných plátků. Kate Browerová vytvořila úžasnou mozaiku vzpomínek napříč desetiletími a dala jednomu symbolu lidskou tvář. V deseti tematicky uspořádaných kapitolách na vás nahrne vzpomínky více než stovky lidí, ale pojatých tak, že do sebe všechno zapadá, i když navazuje na Kenedyho Fordem nebo na Nixona Johnsonem. Působí jako milé vyprávění staříků nad kávou a sušenkami (a to nemyslím nijak špatně). Protože sama autorka všechny rozhovory absolvovala, vyznívá to velmi autenticky (a možná sami dostanete chuť na sušenky). Číst Tajemný život v Bílém domě je jako sledovat televizní dokument.
Co jsem z knihy nejvíc vnímala, je lidskost a to v její nejlepší formě. Prostě jsem tomu věřila a všichni ti lidé, kteří prošli velkým Bílým domem, jsou a byli sympatičtí. Celé knize dodává šmrnc i to, že obsahuje názory a vzpomínky několika členů prvních rodin. Kniha vlastně má i nemá příběh. Nenajdete tam dějovou ani časovou linku. Často skáče. Čtete o Jimmy Carterovi a hned vzápětí se před vámi objeví Bill Clinton. Ale to pro knihu není vůbec důležité. Svůj příběh stejně sdělí a zanechá dojem, že existuje jeden důležitý dům a v něm jsou lidé, kteří pracují s takovým zápalem a oddaností, že je to prostě a jednoduše hezké.
Autorka odvedla velký kus práce. Jen rozhovory s tolika zaměstnanci, jejich rodinnými příslušníky i s členy prvních rodin musely být neskutečně náročné. Ještě náročnější pak poskládat vše do jedné knihy společně s reáliemi a poznatky z archivů, aby se mohla představit čtenářům. Kniha se čte dobře, máte pocit, jako byste byli na exkurzi v Bílém domě a zároveň jako byste nakoukli do opravdového soukromí významných lidí. Nebojí se ani ožehavých témat, která zahýbala Bílým domem. Ať už jím ale otřáslo cokoliv, vždy je to podáno z pohledu lidského vnímání, ne historických okamžiků. A tak to také je. Ti, kteří tam žijí nebo pracují, jsou především lidé.
Z knihy mám fajn pocit. Jako bych odklopila střechu a mohla se podívat, jak to funguje v domečku pro panenky. Tiše, možná trochu zvědavě, ale s pokorou.
A jestli se v knize objevují nějaké ty šťavnaté drby ze života prvních mužů Ameriky? To si musíte zjistit sami.
Za recenzní výtisk moc děkuji knihkupectví Neoluxor.
Napsala Kate Browerová ~ Z anglického originálu The Residence:Inside the Private World of The White House přeložil Ondřej Skoupý ~ Vydalo nakladatelství Grada v roce 2016 ~ 320 stran ~ ISBN 978-80-247-5770-4
FotoTerárium 