Dospívání je samo o sobě těžké. Ambice jsou pořád ještě vágní a neurčité, hormony s vámi cloumají a když potkáte rovnou dva hezké kluky, pak je to pohroma jak vyšitá… A to je teprve začátek… „Zoe“ píše dopisy vězni odsouzenému na smrt. Protože jen on ji může pochopit… Jen jemu se může svěřit. A kečupová mračna se stahují čím dál tím víc.
Patnáct je prapodivný věk. Člověk se cítí na to být už konečně dospělý a přitom je pořád tak trochu dítě. Tahle kolize dětství a dospělosti s sebou nese spoustu nežádoucích účinků, jako je třeba přebírání zodpovědnosti za vlastní činy. Své o tom ví i „Zoe“. A protože to nemůže říct každému na potkání, začne psát dopisy vězni odsouzenému k smrti. Jen ten totiž může něco vědět o výčitkách svědomí a tíze spáchaného činu. Možná dostane i rozhřešení pro vlastní trápení…
Udělala jsem něco strašnýho. A víte, co je nejhorší? Ono mi to prošlo!
Někdo si píše deník, někomu stačí vypovědět svůj příběh kamarádovi, někdo prostě nemá stání a musí udělat víc. „Zoe“ je velmi citlivá dívka, která se chtě nechtě ocitne uprostřed trojúhelníku, z kterého nemůže ven. První láska a všechny city kolem mají sílu slona valícího se přes savanu a bránit se jim je velmi těžká zkouška.
Když proti citům postavíte zodpovědnost, je to tak velký protiklad, že i když se snažíte sebevíc, chybám se nevyhnete. K životu to patří. Ale jak si pak některé věci omluvit a přijmout, to je věc jiná. Kečupová mračna jsou velmi citlivou promluvou mladé dívky, která touží po lásce a zároveň potřebuje odpuštění, kterého se jí nikdy nedostane (možná). Pocit špatného svědomí ji pronásleduje a svazuje. Ale nečekejte knihu o vylévání srdíčka malé holky. Ten příběh je totiž epický.
V první chvíli čekáte, co se z knihy vyvrbí. Jazyk i styl koresponduje s hrdinkou, takže máte pocit, jako byste chvíli opravdu „poslouchali“ patnáctiletou slečnu, která sbalila nejhezčího kluka ve škole a dostala se tak chtě nechtě do záře reflektoru (to je opravdu problém). Zjistíte ale, že se příběh přirozeně rozjíždí a z nejistého začátku se roztočí pořádný kolotoč.
Gradace děje i emocí je perfektní a především chytlavá. Vyvolává ve čtenáři chuť číst dál, protože umí napnout a přitom pomalu dávkovat jednotlivé kousky skládačky. I když je jazyk knihy jednodušší a velmi dětsky stylizovaný, je opravdový. Stejně jako první láska, nejistota, výčitky a všechny emoce, které k dospívání patří. Právě přechod z dětství do dospělosti je tu nejpatrnější. Mění se uvažování i přístup. A tohle všechno příběh i jeho hlavní hrdinka mají.
Vývoj – to je hlavní motor jak příběhu, tak hlavní hrdinky. Nenechá vás dlouho přemýšlet nebo se nudit. Hned vás postrčí o kousek dál. To vše s dávkou nadhledu a humoru. Protože ten příběhu také nechybí, ačkoliv se může zdát, že hlavní zápletka si něco takového dovolit nemůže. Naopak bych řekla, že si při čtení odpočinete a ponoříte se do světa, který buď právě sami prožíváte, nebo jste ho už zažili.
Nečekejte uslzenou romanci, ale fajn oddychový příběh, kterému nechybí dynamika a trefný humor.
Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství
Napsala Annabel Pitcher ~ Z anglického originálu Ketchup clouds přeložil Jan Březovský. ~ Vydalo nakladatelství Slovart v roce 2015 ~ 272 stran ~ ISBN 978-80-7529-020-5
FotoTerárium 