O autorce

Ahoj vespolek!

Psát o sobě je asi vždycky to nejhorší. Člověk neví, jak na to… Taky jsem tuhle rubriku dlouho odkládala. Přesně tři roky! Ale když je konečně čas, tak to zkusím.

Kdo jsem? Momentálně máma na plný šťastný úvazek, jinak knihovnice a knihomol celou svou duší. Dřív byste mě nepotkali jinak než s knížkou v ruce. Jízdy v MHD byly nejlepší chvíle, protože jsem mohla nerušeně číst a bylo i docela jedno, jak dlouho jedu (taky se mi mnohokrát stalo, že jsem přejela.. Ale který knihomol to nezná…). Teď spíš brázdím ulice s kočárem, i když knížku vozím s sebou pořád, nikdy nevím, kdy se naskytne možnost si číst. A každá stránka dobrá, že jo…

Jinak pracuju v knihovně, i když už dávno nejsem klasická knihovnice. Dělám spíš propagaci, webové stránky a tak trochu učím. Jestli vám to přijde zvláštní, a věřte tomu, že bych taky před několika lety nevěřila, je to tak. A dokonce mě to baví. Zabývám se informační gramotností a nově také myšlenkovými mapami. Celkově bych si těžko mohla vybrat lépe (a to nekecám), protože si v práci můžu „hrát“. Nesnáším jednotvárnost, papírování (nezvládám číst ani manuál k budíku) a svázané ruce. Bez kreativity žít prostě nemůžu. Takhle můžu dělat všechno, co mě baví.

Co se knížek týče, ty jsou moji společníci už od malička. Taky je to jediný koníček, u kterého jsem opravdu vydržela. Dvojčata Pat a Isabela od Enyd Blytonové – to byly asi první knížky kromě pohádek, které si pamatuju (a ještě pořád je mám) a pak Harry Potter, což byl, a je dodnes nejkrásnější příběh, který znám a budu ho s radostí a láskou předávat dál (jestli ho prcek nebude mít rád, tak to bude peklo). Díky němu jsem se do čtení pustila pořádně a číst už jsem nepřestala. Na něm jsem vyrostla a mám všechny knihy, které s ním souvisí. A nejen to. Pokud jste taky objevili kouzlo Funko Pop!, dobře víte, o čem mluvím. 🙂

Recenzovat knížky jsem začala před několika lety. Seznámila jsem se s Basterou a tam ukázala svůj blog a vyprávěla o recenzování. Dlouho jsem si netroufala, protože kdo jsem, abych mohla soudit něčí dílo. Na druhou stranu jsem toho už přečetla tolik, že mě začalo bavit doporučovat čtení dalším lidem a říct svůj názor. A tak to začalo. Dřív jsem psala recenze hodně, dneska už píšu jen pro Neoluxor, portál Severské detektivky a sem tam pro Ledu a Host. Jsou to také moje vlajkové lodě a moc mě baví pro ně psát.

Je to takový můj druhý svět – knihy a psaní názorů na ně. Něco, co je jen moje. A snažím se psát svědomitě a důsledně. Protože v dnešní době najdete na trhu knih opravdu spoustu a vybrat to dobré je občas dost těžké. Upřímnost a někdy i trochu tvrdší kritika k tomu patří, ne že ne. Jinak by nešlo o recenze.

Taky ráda fotím. I když jsem fotila docela dlouho, jsem pořád amatér (a to vážně, psala jsem už výš, že nečtu žádné manuály, takže našprtat techniku focení byl nakonec kámen úrazu, i když jsem toho nafotila hodně). Ale měla jsem tu čest fotit čtyři svatby. Byla to obrovská zodpovědnost a profesionálové by nejspíš spráskli ruce. Ale pro mě opravdová pocta. Teď spíš jenom instagramuju a fotím si polaroidy. Fotky si vyvolávám, ať už jako klasické fotky, magnetky nebo různé jiné formáty. Jsou to vzpomínky, na které se dá sáhnout, ráda je zařazuju, prohlížím… Mám ráda staré foťáky, takže jich doma už pár mám. Ještě mi ale chybí Praktika. 🙂

Co jsme se přestěhovali, jsou mojí vášní také rostliny. Na předchozím působišti jsem se pokoušela pěstovat orchideje, ale to byl naprostý zmar. Tady se rostlinám daří skvěle (zatím), takže máme takovou zelenou domácnost. 🙂 A co kousek, to krása. Ráda bych nějak vybíjela svou kreativitu a tvořila. Ale zatím moc času není.

Tenhle blog jsem vytvářela právě pro publikování recenzí. Časem se trochu proměnil, i když knížky pořád tvoří jeho velkou součást. Berte ho jako šuplík plný věcí, mezi kterými třeba najdete něco užitečného.

Jestli jste dočetli až sem, moc děkuji za pozornost (i když jste třeba přeskakovali). 🙂